Ústavní soud dne 21. listopadu 2023 vynesl stěžejní nález, č. j. IV.ÚS 662/23 #2, týkající se advokátní mlčenlivosti (dále jen „Nález“), když judikoval, že v případě uložení pokuty zvolenému či ustanovenému obhájci nebo jeho substitutovi a současnému nepředání věci příslušnému orgánu ke kárnému postihu, dojde k porušení základních práv takového advokáta, zaručených čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka, advokátka, byla Okresním soudem Praha-východ předvolána jako svědek k výslechu ve věci svého bývalého klienta. Měla dle pokynu soudu poskytnout svědeckou výpověď o všech okolnostech spáchání trestného činu, o osobě pachatele a veškerých dalších skutečnostech, např. o těch, které se dozvěděla při výslechu klienta na Policii ČR. Stěžovatelka odmítla vypovídat majíc za to, že by došlo k porušení advokátní mlčenlivosti. Soud ji opakovaně pokutoval pořádkovými pokutami v celkové výši 130.000 Kč. Stěžovatelka proti všem usnesením o uložení pořádkových pokut podala instanční stížnosti, které posuzoval Krajský soud v Praze. Ten následně snížil výše pořádkových pokut na částku 3.000 Kč, povinnost Stěžovatelky vypovídat ve smyslu ust. § 97 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v platném znění (dále jen „TŘ“) však potvrdil. Stěžovatelka se tak obrátila na Ústavní soud.
Ústavní soud se chopil možnosti a široce tuto problematiku judikoval, konkrétně v bodech 25.–44. Nálezu zaznělo nejdůležitější. Ústavní soud chápe advokátní mlčenlivost, jako kardinální součást důvěry mezi advokátem a klientem. Bez zaručené advokátní mlčenlivosti by se nemohl plně realizovat čl. 4 Ústavy o soudní ochraně. Ústavní soud v Nálezu dále specifikuje, kdo všechno má povinnost advokátní mlčenlivosti, vyzdvihuje význam termínu povinnost, jelikož advokátní mlčenlivost není právem advokátů, ale jejich povinností dle ust. § 21 odst. 1 a násl. zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, v platném znění. Tu mají jak zmocněný nebo ustanovený advokát, i jeho případný substitut či advokátní koncipient. Povinnost mlčenlivosti se však v obdobném rozsahu rovněž vztahuje i na zaměstnance advokáta či spolupracující osoby podle odst. 9 tamtéž, odpovídajícího tudíž principiálnímu významu této povinnosti pro zachování důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem.
Ústavní soud ovšem současně připomíná, že nelze považovat advokátní mlčenlivost za absolutní, přičemž se ve své judikatuře k netoleranci zneužívání institutu mlčenlivosti advokáta k páchání trestné činnosti opakovaně přihlásil (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 889/10, III. ÚS 2847/14 a III. ÚS 1675/12). Tuto situaci je nutné vždy důsledně posoudit a odlišit od případů, kdy zákaz výslechu advokáta ohledně okolností, na něž se tato povinnost vztahuje je ze zákona přímo dán. Je tedy i povinností orgánů veřejné moci na něm porušení této povinnosti vůbec nežádat. Jako vedlejší účastník bylo přiznáno postavení České advokátní komoře[1], ta především s odkazem na ust. § 99 odst. 2 TŘ a v souvislosti se zákazem výslechu poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. 6 Tz 111/2012, ze kterého plyne, že pokud advokát dospěje k závěru, že lze předpokládat, že ke zproštění povinnosti zachovat mlčenlivost došlo pod nátlakem nebo v tísni, pak je i nadále vázán povinností mlčenlivosti. Stejně tak tomu bylo i v případě Stěžovatelky.
Nález je zejména pro advokáty důležitý především proto, že v případě, kdy advokát poruší povinnost mlčenlivosti, může být takové jednání spojováno, vedle kárného provinění a odpovědnosti za újmu vůči klientovi, až se spácháním trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle ust. § 180 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění. Proto je důležité, aby si advokáti, a všechny další osoby ve vztahu k advokátovi povinností mlčenlivosti vázány, byli velmi dobře vědomi, kdy je a kdy není třeba dostát své povinnosti mlčenlivosti.
[1] Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2023, č. j. IV.ÚS 662/23 #1.
Přihlaste se do našeho Newsletteru