Prodej zboží na dálku

Proces dodání zboží koncovému zákazníkovi do jiného členského státu EU je v daňové terminologii označován jako „prodej zboží na dálku“, přičemž do 30. 9. 2021 se jednalo o termín „zasílání zboží“.

 

O prodej zboží na dálku se bude jednat tehdy, kdy je zboží odesláno či přepraveno z členského státu EU do jiné země EU, kde dochází k ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, přičemž odeslání či přeprava mohou být zajišťovány jak prodejcem zboží, tak i sjednanou třetí osobou. Aby se ale o prodej zboží na dálku mohlo vůbec jednat, musí být zboží dodáno do jiného členského státu osobě, pro niž není pořízení tohoto zboží předmětem daně. Současně platí, že se nesmí jednat o nový dopravní prostředek.

Vysvětleme si to na jednoduchém příkladu: litevský e-shop dodá prostřednictvím kurýrní služby sběratelský model lodi zákazníkovi-nepodnikající fyzické osobě do Portugalska. Budou splněny všechny podmínky: odeslání zboží je ukončeno v jiném členském státě EU, než odkud bylo odesláno, odeslání bylo realizováno třetí osobou a konečný odběratel není podnikatelem, a nemá tudíž povinnost při pořízení zboží odvést DPH své domovské finanční správě. A nejedná se samozřejmě o nový dopravní prostředek.

Jakým způsobem bude zdanění prodeje zboží na dálku probíhat, je závislé především na tzv. místě plnění. Místo plnění se při prodeji zboží na dálku nachází v té zemi EU, v níž se zboží v okamžiku odeslání či přepravy nalézá, jestliže nemá prodejce ve státě EU, kam zboží zasílá, provozovnu a nepřekročil v rámci zasílání zboží do jiných členských států EU ve sledovaném a bezprostředně předcházejícím období hranici obratu 10 000 eur (nebo jeho ekvivalentu) bez DPH. Za těchto okolností podléhá prodej zboží na dálku DPH země, odkud bylo konečnému zákazníkovi-nepodnikající fyzické osobě odesláno.

Příklad: rumunský e-shop, v Rumunsku registrovaný jako plátce DPH, zasílá prostřednictvím kurýrní služby zboží (nejedná se nový dopravní prostředek) do Irska, přičemž nemá v Irsku provozovnu. Pečlivě sleduje svoje obraty a v okamžiku prodeje zboží irskému zákazníkovi nepřekročil v rámci prodeje zboží na dálku do ostatních členských států EU ekvivalent 10 000 eur bez DPH, a to ani v aktuálním, ani v předcházejícím roce. Zboží tedy bude zatíženo 19% rumunskou základní sazbou DPH, nikoli tou irskou, která je ve výši 23 %.

Může samozřejmě nastat i ta situace, kdy obchodník nepřekročí výše zmiňovanou hranici 10 000 eur, ale přesto zboží zdaňuje sazbou DPH toho státu, do nějž je zboží zasíláno, resp. přepravováno. To může nastat kupříkladu tehdy, kdy tak činí dobrovolně proto, že je již v zemi ukončení odeslání registrován k DPH a zdanění pro něj může být v některých případech výhodnější, například kdyby byl švédský prodejce registrován k DPH v Lucembursku, dodávky tamějším fyzickým osobám by nedanil 25%, nýbrž 17% sazbou DPH.   

Hranice 10 000 eur je záměrně stanovena tak nízko, aby byla mnohými obchodníky záhy překročena. Co se však po překročení této hranice stane? Jakmile dojde k jejímu překročení, podléhá zboží sazbě DPH té země EU, na jejímž území dochází k ukončení přepravy.

Zůstaneme-li u předchozích příkladů, tak rumunský obchodník dodávající do Irska už nebude danit 19 %, nýbrž irskými 23 %, litevský podnikatel nepoužije sazbu 21 %, ale 23 % a švédský prodejce zůstává na „svých“ lucemburských 17 %, 25% domácí sazba se jej vůbec týkat nebude.

Otázkou, jak tohoto zdanění dosíci, máme-li 27 členských států, z nichž mnohé mají odlišné sazby DPH. V některých zemích (jako donedávna i u nás) jsou dokonce 3 sazby (například ve Slovinsku) a někde dokonce 4 (třeba Itálie).

Jedním ze dvou způsobů, přiznejme, že tak trochu bizarním, je registrace k DPH ve všech členských státech EU (tedy potenciálně až 26 registrací, pomineme-li tu domácí), kam obchodník své zboží zasílá. To by s sebou neslo i nevídané náklady, neboť by v každé zemi musel podávat přiznání k DPH, což by bez pomoci místních účetních či daňových kanceláří stěží zvládl.

Jiná situace může být samozřejmě kupříkladu u českého obchodníka, jenž mimo tuzemsko zasílá své zboží jen na sousední Slovensko a nikam jinam dále již nikoli a má na Slovensku registraci k DPH a zpracování tamějšího přiznání k DPH pro něj nepředstavuje nepřekonatelně vysoké náklady.

Ti podnikatelé, již odesílají své zboží do rozličných členských států, se mohou registraci k DPH v každém jednom z nich vyhnout registrací do zvláštního režimu jednoho správního místa OSS (One Stop Shop). Po registraci do systému OSS odpadá případné podávání přiznání k DPH v jednotlivých členských státech, neboť se všechny prodeje mimo domovský stát uvádí ve speciálním přiznání.

V tuzemském případě jde o speciální daňové, čistě elektronické přiznání, jež se podává Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, který pak zabezpečí odeslání příslušné daně jednotlivým finančním správám ostatních členských států. Toto přiznání se podává do konce měsíce následujícího po uplynulém čtvrtletí a daň se přiznává i platí v eurech.

Demonstrujme si to na příkladu, kdy kyperský obchodník dodává své zboží do Nizozemí, Belgie, Rakouska, Finska, Švédska, Irska, Francie a Itálie a v rámci těchto dodávek překročil obrat 10 000 eur. Má možnost se ve zmiňovaných 8 státech registrovat k DPH a odvádět tam daň na základě podaných přiznání k DPH, která by za něj vypracovávaly a podávaly místní daňové kanceláře, a lze tedy s úspěchem předpokládat, že by náklady na vypracování a podávání těchto přiznání byly enormní, nebo se jednoduše zaregistruje na Kypru do režimu OSS a kyperská finanční správa jím uhrazenou DPH odpovídající rozdílným sazbám v jednotlivých zemích rozešle finančním správám výše jmenovaných zemí.