Nerealizované kurzové rozdíly

V pozměňovacím návrhu k vládnímu konsolidačnímu balíčku se objevilo též již delší dobu diskutované vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů.

V současnosti se kurzové rozdíly promítnou do základu daně vždy, a to i tehdy, mají-li návaznost na od daně osvobozený příjem či na daňově neúčinný náklad. Nová úprava tak dává možnost nerealizované kurzové rozdíly ze základu daně vyloučit a daňově je zohlednit až tehdy, kdy jsou skutečně realizovány.

Typickým příkladem, kdy nerealizovaný kurzový rozdíl vznikne, je v následujícím příkladě například tržbová faktura za služby ve výši 10 000 € vystavená 20. 12. 20xx, k jejíž úhradě ale dojde až v následujícím roce. Za předpokladu, že je pro účetní jednotku zúčtovacím obdobím kalendářní rok a k 20. 12. 20xx byl denní kurz ČNB (popřípadě jiný, dle interní směrnice) 24,50 Kč/€ a k 31. 12. 20xx 24,80 Kč/€, vznikne účetní jednotce kurzový zisk ve výši 3000 Kč, který zvýší její daňový základ.

Kurzová ztráta by kupříkladu vznikla tehdy, kdyby účetní jednotka k 31. 12. 20xx evidovala zůstatek přijaté zápůjčky v eurech ve výši 200 000 €, jež byla prvotně poskytnuta v kurzu 23,90 Kč/€. Pak by zaúčtovala k 31. 12. 20xx kurzovou ztrátu 180 000 Kč., přičemž by tato částka základ daně snížila.

Jak uvedeno, obě příkladové operace ovlivnily základ daně. Při vstupu do režimu vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů by k 31. 12. 20xx základ daně již nijak neovlivnily.

Aby mohla účetní jednotka účtující v systému podvojného účetnictví této nové možnosti, jejíž platnost nastane pravděpodobně 1. 1. 2024, využít, bude muset do 3 měsíců od počátku období, v němž hodlá nerealizované kurzové rozdíly vylučovat, finančnímu úřadu tuto skutečnost oznámit. Další podmínkou účasti v režimu je nebýt poplatníkem, vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízení, nebo který je v likvidaci.

Od okamžiku vstupu do režimu vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů bude nutno v duchu tohoto ustanovení vylučovat všechny nerealizované kurzové rozdíly, nebude tedy možno selektivní metodou určovat, kterých pohledávek a závazků se má režim týkat a kterých nikoli. Toto může nastat například tehdy, je-li účtován kurzový rozdíl k pohledávce a současně k s ní související opravné položce, který by byl za současné úpravy daňový, ačkoli opravná položka sama o sobě ne.

Režim vylučování bude nutno použit i na ty tituly, k nimž již byly v minulosti daňově účinné kurzové rozdíly účtovány.

Z tohoto režimu bude samozřejmě také možné vystoupit, ale půjde tak učinit až po 2 obdobích po konci období, v němž daňový subjekt správci daně ukončení účasti v režimu vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů oznámí. Ukončení režimu s sebou ponese rovněž povinnost dodanit všechny nerealizované kurzové rozdíly, které byly dosud ze základu daně vyloučeny a o něž nebyl dosud základ daně upraven.

Ačkoli se na první pohled může zdát, že přístupem do popisovaného režimu dojde v účetnictví, resp. stanovování základu daně k revolučním změnám, domnívám se, že využití tohoto režimu příliš frekventované nebude. Nikdo z nás totiž neví, jak se bude v následujících 9 měsících po přihlášení se do režimu vyvíjet kurz koruny vůči zahraničním měnám.

Pokud koruna ke konci zdaňovacího období oslabí, budou bilančně ve výhodě ti, jejichž pohledávky v cizí měně jsou významné, a naopak budou tratit ti, kteří v rámci přepočtu závazků k poslednímu dni zdaňovacího období eviduji dluhy ve vyšších hodnotách.

Smysl vstupu do režimu vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů pak přivítají zejména ty firmy, pro něž představuje přecenění pohledávek a dluhů ke konci zdaňovacího období velkou administrativní zátěž.

Připravované a nově přijaté legislativní novinky pro Vás pravidelně sledujeme a jsme připraveni je implementovat rovněž do Vaší podnikatelské praxe. V případě jakýchkoli dotazů se neváhejte obrátit na daňového poradce Petra Kchimela, který s Vámi bude Váš případ rád konzultovat.